Sice nejsem Kudla, ale, Mirku, zajimalo by mne, kde v Kudly prispevku vyctes nasledujici:
"Kudlo, tvůj zakládající příspěvek se jmenuje „Nároky a zklamaná očekávání“ a dá se chápat i jako popis tvých nároků a zklamaných očekávání.
...................

Pokud je toto tvoje očekávání (nárok?) zklamáno, naplňuješ se skoro až vztekem. V tom se trochu podobáš těm, o kterých ve svém příspěvku píšeš."

Cetla jsem tvuj prispevek, kde se rozcilujes nad tim, ze se tvi tchanovci rochni ve zlate, zatim co ty nemas do ust. Nejak mi to nejde dohromady s tim, co tu pises ted: "Já to mám podobně, taky bych si přál, aby lidi (zvlášť ti starší než já, třeba rodiče a tchánovci) byli moudří a já je mohl mít jako vzory a učit se od nich a důvěřovat jim. Jenže jejich míra zralosti je limitovaná a i když se kvůli tomu někdy vztekám, těžko s tím něco nadělám." Mozna, ze prave to moudro tchanovcu = ze ti nedlazdi cestu a ocekavaji, ze se budes starat sam, abys se to vubec naucil, kdyz zakladas rodinu po rodine, o ktere se postarat nejsi schopen bez pomoci jinych.

Tohle dalsi, co pises, bys ve svem veku mel davno umet, nebot jako otec ve dvou rodinach dospely jsi. "Takže bych se rád naučil přijmout limity svoje i druhých lidí s klidnou myslí. To jak člověk zareaguje na životní nepříjemnosti je taky určitý návyk, který se naučil v rodině, ale může na něm dál pracovat."

Citaty jsou bajecne, a kdyz uz ho tady uvadis, mel bys se nad nimi zamyslet, nez tu vychrlis obvinovani tchanovcu:
"Stephen Covey doporučuje: „Dívejte se na slabosti druhých se soucitem, nikoli s obviňováním“. Podobný přístup má Dalajlama. A lze to aplikovat i na vlastní slabosti, např. na to vztekání."
.......................

"Jsem rád, že zakládáš pro mě zajímavá témata (a podle počtu reakcí i pro další čtenáře), obvykle se z názorů něčemu přiučím."

Takze bajecny prinos od Kudly.