Ano, to já si uvědomuju a na začátku to bylo dobré. Já asi nejsem nijak extrémně muchlací.
Manžel mě neobejme; když obejmu děti, volá na ně "v legraci", ať si dají pozor, že je mamka osahává. Děti se smějí a odhánějí mě. Pusa neexistuje, přivítání, přitulení, úsměv, všechno je jakoby špatně. Emoce jsou špatně, vztah je podle něj to, že si budeme stěžovat, co nám kdo provedl, jak je venku hnusně a říkat si, co by měli jiní lidí dělat.

Když to čtu, je mi z toho zle. Ale taky jsem s tím člověkem prožila dost let a nevím.