Gréto, já se nejvíce ztotožňuji a názorem Kalali.
Je to určitá krize žen středního věku, kdy se dětičky mladší osamostatní..
U nás je manžel fotbalista, pořád na hřišti - údržba trávníku, údržba úrostor, tréninky, zápasy. Bylo to tak vždycky a podle něho to tak bylo v pořádku.
Je to úžasný muž a já ho mám ráda a nevymněnila bych ho. A proto sem se zařídila po svém... Před třemi lety sem si vymohla kolo.. a začala jezdit. Nejdřív menší vyjížďky, pak i cesty z práce.. po roce cesta z práce prodloužená někudy... . Ke 40tinám sem dostala nového horáka a jezdím a jezdím. Baví mne to, a moc.
Kluci jsou celkem samostatní )vždy říkám, dobře sem si je vychovala ).
Manžel má svůj fotbal a já své kolo. Po kole za ním dorazím na trénink... on se mnou třeba 2x do měsíce vyjede do kopců... Děti buď jezdí se mnou, nebo na inlinech kolem hřiště . Vše se dá zkombinovat, ale musí chtít.
Teď cestuj, važ si toho volna, co pro sebe máš . Uvidíš po návratu.
Teď je brzy na soudy... třeba se vše vyvrbí ještě jinak