Zatím jsem nečetla diskusi, abych nebyla ovlivněna jinými názory a mohla bych ti napsat něco sama za sebe.

Ptáš se čím začít. Myslím si, že už jsi začala. Odjela jsi na měsíc mimo bydliště, sama, máš jistě prostor si utřídit svoje myšlenky a také to děláš a to je moc dobře.

S dětmi - věřím, že tě to moc mrzí a bolí, ale je třeba si uvědomit tu dávnou pravdu. Děti nejsou naším majetkem. Nemají povinost uspokojovat naše potřeby. Máme je jen načas zapůjčeny a pak mají právo jít dál svým životem. Mohou se odstěhovat na druhý konec zeměkoule, mohou vstoupit do kláštera či jít meditovat někam do Tibetu, mohou zkusit dělat v životě věci jak to cítí ony. Nevažme se na ně, nevkládejme naše štěstí do jejich rukou.

Život po čtyřicítce se mění hodně lidem. Je to tak. Myslím, že je řešením toto přijmout. Už spousta věcí nebude tak jak byla doposud.

A také si myslím, že jdeš správnou cestou. Víš co máš dělat, umíš věci analyzovat, přemýšlet nad nimi a jsi šikovná a samostatná. Máš od života bonusy navíc, to je že, jak píšeš, vypadáš dobře, jsi zdravá. To je také velký dar.

Co si myslím, že bys potřebovala, je občasné to povzbuzení od přátel, pochopení, vstřícnost(aby tu byli pro tebe v tu chvíli, kdy ti zrovna není dobře). Ono někdy nestačí vědět že existují, ale přitom je třeba dlouhé domlouvání a hledání termínu kdy se sejít.