Myslíš jak jsi dopadla tady v tomto? Cituji: "Ale jinak mám krizi vůči světu. Bez vyjímek. Vůči živým i mrtvým. Potřebuji slyšet jen svoje myšlenky. Potřebuji tomu přijít na kloub, dokud jsem nestihla přerušit kontakt s celým světem. Ale já vlastně nevím, co se děje. Zaklaply nějaké dveře a já jsem zabouchla svoji vstřícnou část. Nejsem schopna ani jít navštívit sestru a nemocnou babičku/ babičky, nebyla jsem popřát neteři k narozeninám. S tchýní jsem mluvila za posledních pár měsíců jednou- a to jen proto, že dcera měla koncert.
Opustila jsem kamarády.
V práci děsně prudím.
Minimálně komunikuji se sousedy s kterými jsem se vídala denně.
Měla bych mít černé svědomí a nemám. Je mi dobře. Je mi tak skvěle jak mi nebylo léta. Jen tomu nerozumím. Možná jen nejsem ta, co se rozdá pro každého...jak to vypadalo. Možná jsem rozdala sklad a zavřela...Možná to teprve přijde a najdu si toho nového milence)) To by totiž bylo pro můj život- tak jak jsem ho žila- asi míň devastující, než to, co se s ním děje teď. "

To by mě náhodou opravdu zajímalo, jak se může dopadnout. Já ti totiž rozumím, také potřebuji slyšet svoje myšlenky a někdy mám tu krizi. Ale nevím zda se dá trvale vydržet jen sama se sebou a být trvale spokojena. Tedy vydržet se to určitě dá, ale jde právě o tu trvalou spokojenost se svým rozhodnutím.