"Chápou tátu, že se mu nic nechce, když je horko. Tobě se asi chce, když to děláš, a nemusíš. To je pohled dítěte."

Přesně tak

Upřímně řečeno, čekala jsem zraňující výrok úplně jiného druhu.
Tady jde opravdu jen o to, že dítě není schopné vnímat, že se matka ke své aktivitě musí přemáhat.
Pamatuji si velmi živě, jak jsem se v tom věku okolo 13 let divila, proč maminka pořád něco dělá a nejde si někdy raději sednout s knížkou. V mých očích by ji to polidštilo a přiblížilo by mi ji to. Tu neustále zapřeženou paní jsem moc nechápala, já bych pořád tolik pracovat nechtěla. Můj táta i já jsme jí ochotně pomáhali, táta byl v tomto velmi emancipovaný a pokrokový, ale ona byla ten perfekcionistický typ, který má potřebu se stále bičovat novými a novými úkoly, které si sám vymýšlí a nedokáže nic ošidit.