Tragiko, jenže k tomu musíš dospět...musí ti to prostě docvaknout.
Přece jen pokud s někým žiju dvacet let, mám k němu prostě - silný vztah, nějaké zkušenosti, prostě minulost, kterou jsem nevnímala špatně, musím nejprve přijmou to, že to bylo asi ve skutečnosti trochu jinak...
Tam by měl asi psycholog člověka dovést a podpořit ho v jeho osobní síle to řešit, nemůže nic dělat za něj.

Podívej, pro mnoho lidí je to prostě ztráta partnera (klidně podobná úmrtí) a aby se jakžtakž smířili a začali nějak normálně racionálně jednat, musí projít určitými fázemi.
A aby netrvaly nekonečně dlouho, spala jsem právě, že je dobré si stanovit nějaký časový horizont.
samozřejmě ty rady o uspořádání majetku a strach před dluhy vůbec nejsou od věci, naopak....