Fungovalo někomu z vás spolubydlení s bývalým protějškem? Za předpokladu, že ani jeden zatím nemá nového partnera a že ve hře jsou i děti, které mají pochopitelně zájem o kontakt s oběma rodiči.

Mně i mému ex by to podstatně usnadnilo finanční a organizační otázku - on by nemusel platit svůj pronájem a výživné na děti, mně by odpadla starost ohledně hlídání dětí a jejich dopravy do školy a školky, nemusela bych shánět a platit "chůvu". Současný byt je komplet na mně, finance by byly oddělené, osobní volno na dohodě.

Leč problém je ten, že se prostě nesneseme. 1,5 měsíce jsme s dětmi byli sami a bylo nám krásně, nastavili jsme si určitý režim a řád, doma byla pohoda a harmonie. Teď je třetí den u nás bývalý a až na to, že už si ke mně nic nedovolí a udržuje si odstup, je to pořád stejný ignorant a hulvát. Děcka to nejspíš cítí, protože jsou jako vyměnění a nejde s nimi vydržet. Doma chaos, binec a napětí, až je mi z toho psychicky i fyzicky blbě.

Vlastně ani nevím, proč jsem na tenhle experiment vůbec přistoupila, když jsem už předem věděla kam to povede. Spíš by mě zajímalo, jestli někdo další z vás tohle po rozvodu zkusil a jak to dopadlo. Je něco takového už z principu předem odsouzeno k neúspěchu?