Jednu dobu, kdyz jsem sportovala na vysoke urovni, tak jsem nemela potrebu hladu. Trener i mamka me museli hlidat, jestli jsem jedla, kolik jsem snedla atd. A to, ze je zavisla na sportu neni divu. Ono kdo ma rad sport, tak zaziva pri sportu pocity euforie. Postavit se na start nebo dobehnout prvni. To jak ti vsichni tleskaji, jak te obdivuji a gratuluji, to je nepopsatelny pocit. Doufam, ze to jeste zaziju.
Jinak ja jidlo miluju, pokud nesportuju dokazu snist obrovske kvanta jidla. Skvele varim, ale jakmile zacnu mit intenzivnejsi trenink, tak ten pocit hladu uplne odpada.
Ja bych ji nechala sestavit nejaky jidelnicek od odbornika na vyzivu sportovcu a podle toho s ni jela. Ona bude vedet, ze ji to sestavil odbornik a ze je to pro ni pri sportu to nejlepsi a nebude se branit jist.