Znal jsem takový příběh. Na jednom pohřbu, kde se po létech sešla širší rodina, mně jej vyprávěl sám hlavní aktér této životní epizody. Na skutečnost, že byl "něco málo přes půl roku pryč od rodiny a žil v pronajatém bytu s cikánkou", mě upozornily bdělé sestřenice, které věděly, že jsme se s dotyčným vzdáleným bratrancem v dětství dost kamarádili. Když se tedy dotyčný bratranec vrátil z WC, už podle výrazu mé tváře věděl, že jsem byl informován o tom, co nedávno prožil než se opět vrátil k manželce a dvěma malým dcerkám (jedna ve 2. třídě Základní školy, druhá v předškolním věku). Sestřenice referovaly, že "ona ho vzala zpět jen kvůli dětem". Nechal jsem si příběh vylíčit u baru a po jeho dovyprávění jsem měl co dělat, abych se ubránil dojetí, abych dodržel naše pravidlo, které praví, že "muži nepláčou, jen se zasmuší". Příběh by vydal na román, celovečerní film, v mnohém se podobal příběhu Romea a Julie od Shakespeara. Spořádaný manžel, otec rodiny a spolumajitel firmy se zamiloval úplně bláznivě do mladičké romské dívky ze zámožné rodiny. Bylo jí čerstvě 18, byla to láska na první pohled a inženýr ekonomie-pětatřicetiletý podnikatel docela ztratil hlavu. Byla to láska oboustranná, spontánní, velmi silná, intenzivní, spalující žár vášně známý z filmů a literatury byl proti tomu slabý odvar. Nechal firmu řídit společníkům, pronajali si s mladičkou milenkou byt ve vzdáleném větším městě, chtěli utéct společnosti, chtěli utéct před všemi, kteří jejich vztah nechápali a chápat ani nemohli. Skutečnost, že jak ze strany rodičů manželky, tak ze strany početné a vlivné romské rodiny nové partnerky jim byly házeny mnohé "klacky pod nohy", že museli čelit nenávisti, zášti, sprostotě, intrikám a všemu možnému, ta jejich vztah jenom upevňovala a posilovala. Docházelo i k přímému fyzickému ohrožování. Až je to oba po sedmi měsících oba tak psychicky vyčerpalo, že se dohodli, že ten příběh Romea a Julie ukončí a budou na něj po zbytek života vzpomínat jako na to asi nejlepší, co je v životě potkalo, a co už se asi nebude opakovat. Mladá partnerka, která měla za sebou úplně první milostnou zkušenost, se nakonec poslušně vrátila k rodině vyznačující se velkou rodovou soudržností. A on? Pokorně se po sedmi měsících vrátil ke své rodině. A zase jako dřív začal s dcerami jezdit na výlety, chodit jako spořádaný rodič na třídní schůzky. Stará moudrost říká, že rozbitý džbán lze slepit a i ze slepeného džbánu lze pít. Všichni brali jeho "extempore" jako "úlet". Ale on a s ním i já víme, že to bylo cosi jiného. Že prostě je možné potkat ženu, kvůli které lze ztratit rozum. A ten váš příběh? Musíte si zhodnotit stojí-li za to "slepovat džbán". Třeba ano.