...j.a.s..., nemluvila jsem ani o upřednostňování podle profese, ani o strachu z toho, co by tady jejich muži udělali, nevkládej mi do úst něco, co jsem neřekla. Jediné, o čem píšu, je to, že primárně bych pomáhala nejpotřebnějším, kteří nemají možnost ani sílu se hájit sami - a to jsou beze sporu ti nejslabší ze společnosti. Nemyslím si, že situace Židů za druhé světové války a současná situace uprchlíků je stejná, přesto - co způsobilo to, že tak dlouho procházela za války taková zvěrstva? Nebyla to do jisté míry pasivita, strach z odplaty a taky přesvědčení, že "tohle přece rozumní lidé nemůžou dělat"? Nejsem historik, ale zdravý rozum napovídá, že nechat agresora, aby svou agresi rozvíjel na čím dál větším území a s čím dál větším početním zastoupením, vede do pekla, a ne k tomu, že se nasytí a zanechá agrese. Kdo už by měl hájit svůj domov než bojeschopní muži - nějaká najatá armáda odjinud bez účasti obyvatel napadené země nebo snad ženy a starci? Pokud jde o napadení mé vlasti, ve které chci žít, budu za její obranu - a to včasnou. Pokud jde o to, že se mi doma vlastně nelíbí a ráda bych jinam, pak ovšem nemůžu očekávat, že se se mnou bude zacházet jako s válečným uprchlíkem . A jestli zneužívám vlny válečných uprchlíků a jejich nouze kvůli vlastnímu ekonomickému prospěchu, pak to o mě něco vypovídá.