Tante, ale to není vždycky pravda.
Někdy je dobré navštívit psychologa....a někdy je lepší navštívit kamarádku, která trochu něco zažila, má zkušenosti a nadhled a které člověk důvěřuje a která má mou rodinu ráda - tj. všechny členy.

Jasně - musím se jí chtít svěřit a mluvit o problému, to je si ten nejzákladnější předpoklad. A naslouchat a zvažovat.
Pokud za mnou někdo přijde s tím, že by mi rád sdělil, že vidí, že tropím hlouposti a rád by mi promluvil na to téma do duše, zavřu obě uši nebo udělám najust naprostý opak .

Chce to cit pro člověka a schopnost vystihnout správný čas a způsob.
Ale je to lepší, než neudělat vůbec nic.
Ta hranice je tenká.