No jo, jenže já i toho otce chápu. Vím sama, jak je těžké uhlídat takové akční batole, které je odhadem tak na úrovni onoho autisty. Občas také někoho obtěžuje, někde něco provede a taky by mi mohlo spousta lidí nadávat, že ho neuhlídám. Nejsem ale robot, někdy se potřebuji v klidu najíst, s někým si popovídat, jsem unavená, mám toho plný kecky, nevšimnu si... Tato životní fáze je ale velice krátká, ale u těch autistů trvá desetiletí a více, mnohdy i ti rodiče už mají svůj věk. Je mi líto i těch rodičů, musí to být velice těžké..
Já osobně bych asi teda k tomu dítěti moc terapeuticky nepřistupovala, jen bych na něho asi vztekle zařvala "Zmiz", nebo "Vypadni", když by mě moc štvalo a ohrožovalo moje děti