Když pominu dvě různé sociální úrovně obou rodin, tak se mi líbilo, že ta starší paní nemoralizovala, neodsuzovala, ale prostě pomáhala jak to šlo a ta druhá mladší paní věděla o svý špatný situaci, přijímala rady a na závěr se i s přítelem domlouvali o radikální změně života - prodeji tý ruiny. To jsem si říkala už od začátku, jaký má smysl si jí držet. Otázka je, jestli se jim podaří tu ruinu prodat a já osobně bych si za obdržený peníze koupila raději vlastní menší byt někde v paneláku než šla zase do pronájmu, kde je bydlení určitě vyjde na víc než ve vlastním.