Pro někoho scifi, pro někoho film, pro mě realita posledního roku..

Oba dva v manželství, poznali jsme se před rokem, velká láska. Mé manželství nefunkční, v podstatě hned jsem ho ukončila. On v té stejné situaci, ale zůstalo jen u slov.

Jeho žena o nás od začátku věděla. Řekl jí to sám. Nikdy se neptala, tolerovala, hlavně že jezdil spát domů a zajistil rodinu.

Uběhl rok. Rok slibů, plánů, krásných dnů, velké lásky.. pokusů to párkrát ukončit, což nikdy nedopadlo a do dvou dnů jsme byli zase "spolu".

Žil s námi v podstatě normální život, jen jezdil na noc "domů". Já mám jedno školkové dítě, on dvě v rozmezí 10-13 let.

Když odjel "kvůli dětem" na dovolenou, tvrdil opět, že je to poslední jejich akce, že příští dovča už bude jenom naše.

Já v tu dobu zjistila, že jsem těhotná. Neplánovaně.

Zprávu jsem mu poslala asi po dvou dnech šoku, napůl rozhodnutá jít na potrat. On volal, jak se na nás těší, jak pusinkuje bříško, jak nás miluje.. byť byl taky dost překvapen..

Po návratu šlo asi 2-3 týdny vše ve stejném duchu. Minulý týden mi oznámil, že si "to mám dát vzít" a že se rozcházíme.

Mě začíná růst břicho, hormony pracují, najednou se toho malého vzdát nechci, umím si i představit, že jsem na to sama, byť už jedno dítě mám..

Sešla jsem se s jeho ženou, bije se za něj, prý ať jí ho nechám, dost lhala, ale chápu, chtěla ukázat nějakou "převahu". Prý je ochotná s ním zůstat, když žádné dítě nebude.

On se teď zasekl a jediné co opakuje je, ať to dám pryč, že si zkazím život (spíš mu jde ale o jeho život a pohodlí, ne o nás). Už vůbec nebojuji o něj, nejsem si jistá, že bych s ním po tom všem dokázala žít. Ikdyž mi neskutečně chybí.

Předběžně, pokud si dítě nechám, se prý minimálně finančně starat bude. Dával by mi asi 15tisíc/měsíčně.

Rozum mi říká, ať ten potrat podstoupím. Srdce to nedokáže pochopit a těší se na miminko, byť neplánované a jím nechtěné... milovala bych ho..

Zůstala bych sama s dvěma dětma, rozvod se mi táhne, dítě by dle zákonů připadlo stále ještě manželovi, ženatý muž by musel přiznat otcotvství.

Vím, že by to bylo strašně náročné, nemám rodiče, tedy žádnou podporu, krom pár kamarádek.

Jak byste se rozhodly? Jsem v devátém týdnu..