Byla jsem u kartáře jednou, to už je hodně dávno, snad 18 let, naprosto přesně a do detailů mi řekl přítomnost a minulost od narození, ani nekoukal na obrázky karet, rozkládala jsem je rubem nahoru, a dokonce to trefil tak, že mě v některých věcech opravoval....třeba jsem řekla táta a on říká: "ale váš otec zemřel, ne?"
Byl zdaleka, neznal mě a protože měl nabito, pochybuju, že by si o těch lidech něco zjišťoval. Bylo mi ale silně nepříjemné, jak moc do mě vidí.

Něco trefil i do budoucnosti...bohužel, řekl mi právě i věci, co jsem vědět nechtěla, jela jsem tam kvůli podnikání a rozhodnutí, tam se trefil přesně. Něco netrefil...prostě jsem si řekla, že takhle to nechci a změnila jsem to, co změnit šlo. Takže na to, co bylo odžito, viděl...ale prostě budoucnost je nejistá, něco je asi dané "osudem", něco může být a nemusí, a něco tvoříme jen my sami.

Ke kartářce/i bych už ale nešla.