Článek jsem nečetla, ale také přidám něco k dobru . Loni jsme si byli jen sami dva s manželem sednout na jednu kavárenskou zahrádku. Byla na takovém nízkém dřevěném podiu. Za chvilku tam přišli rodiče, co si chtěli také evidentně odpočinout od svých dětí, jen s vyjímkou, že děti měli sebou. Děti měly imitaci meče a rodiče je tam nechali volně pobíbat, šermovat mezi stolky s mečem a skákat. Po každém skoku se dřevěné podium prohlo a poté narovnalo a souběžně s ním poskakovaly i stolky, na kterých jsme měli kávu a zákusky. O našich židlích a vibracích do našeho těla ani nemluvím. Rodičům to bylo evidentně jedno, oba kouřili a popíjeli kafe a byli v pohodě. Ptám se personálu, zda jim lze něco říct a smutně mi odpověděli, že je to také štve, ale říct jim nic nesmí. My jsme také neměli chuť se s rodiči hádat, tak jsme po chvilce odešli. Od té doby jsme na té zahrádce nebyli.