Prostě to obě vidíme trochu jinak, mě by představy neuspokojily a rodinné fotky beru jako dost intimní záležitost na to, abych měla doma v šuplíku cizí, neznámé životy a zároveň smrt. Jako dobový dokument mají jistě velkou hodnotu a z tohoto hlediska jsou určitě zajímavé.
Já mám to štěstí, že svoje příbuzné do x-tého pokolení znám alespoň z vyprávění hodně podrobně, z fotek se na mě nedívají cizí lidi. Vím třeba nejen, jak se jmenovala moje prapraprababička,ale i jaká byla, jak žila, co měla ráda..je to prostě úplně jiný level, proto mi asi vadí fotky cizí, anonymní a nechápu moc zájem o ně.