Vymizelo to samo, nic jsme s tím nedělali. V nižším věku jen noční buzení a mírné omezení večerního pití. Později se to vyvíjelo k lepšímu - bylo to už jen občas (ani nevím, jak často, asi jednou do měsíce?) a časem bylo mokra už jen trochu - dítě se probudilo v průběhu "akce" a šlo to dokončit na záchod, takže stačilo jen převléct pyžamo a postel zůstala suchá. To jsme brali jako dobré znamení/vývoj kupředu a vykašlali se na doktory, které jsme už měli svého času dohodnuté. Zajímavé bylo, že se to nikdy nestalo mimo domov, třeba na táboře, nebo ve škole v přírodě, takže naštěstí žádné velké trauma. Jinak bychom to asi přeci jen řešili. Taky se dalo vypozorovat, že se to stávalo v době nějakého oslabení - při nachlazení nebo třeba po nějaké psychicky náročnější situaci. Upřímně - ani teď nevím, kdy to konečně definitivně (doufám! ;-)) ustalo - nějak pomalu a nepozorovaně zhruba kolem deseti let.