A dorazí mě pak ještě to, že na můj řev manžel pronese "musí tu bejt takovej řev?!" Tak to prásknu dveřma a odcházím z baráku. Kdyby vstal a začal řešit to, kvůli čemu řvu, ale to on ne, on sám do konfliktu s dětmi nejde, radši si nechá s... na hlavu, ale mě pak sprdává, že já řvu....

Už jsem mu to vysvětlovala několikrát, když byl klid, že v takový chvíli potřebuju, aby se mě zastal, resp. mých požadavků a on to v diskusi uzná, ale když dojde na situace, tak tak obrací voči v sloup a žádá klid.