já zákazy nepoužívám, teda skoro, malý má zákaz počítače, pokud se vzteká nad únosnou mez, jinak má zákaz televize o víkendu ráno, protže je cśchopný vstát v půl 7, aby se mohl dívat a pak je nevyspaný, ale to jsou spíš opatření pro klid v rodině než zákazy, žádný jiný zákaz mě ani nenapadá, že by doma byl, ani dřív ani dnes, starší kluci jsou úplně bez problémů, malý se postupně srovnává, jde to pomalu, ale jde to, pořád se hledá způsob, jak to udělat, aby to šlo ještě líp.
a konkrotně u přípravy do školy pomáhá nechat mu volnost, co nejvíc volnosti, od 1. třídy si dělá práci sám, prootže ji radši dělá sám, takže než jsem přišla z práce, čekala na mě hromádka sešitů k podpisu a spolu děláme jen to, co považuju za nutný, take když někde chytne trojku, když začíná s angličtinou, to jsou věci ,který on sám ví, že potřebuje pomoct, ale nic víc s ním nedělám a on má pocit, že je elký a neposlouchá :) to totoiž děcka nesnáší, ten pocit, že oni jsou ti malí, kteří musí poslouchat a dospělí nebo aspon starší sourozenci nemusí, nikdo jim neříká, co mají dělat.
Ale zase třeba i ten malý vidí, že i nejstarší občas přijde na radu s chemií nebo angličtinou, že to zas taková ostuda ani utrpení není a že se to někdy hodí

stejně si myslím, že toto všechno je o komunikaci v rodině, kde nefunguje, tam se problémy hromadí a vznikají pořád další