Taky bojujeme.
Co vidím jako přínosný:
- zjistit, jestli dítě chápe, proč po něm dané věci chceme --> nesmí brát ty povinnosti jako prudu ze strany rodičů
- ukázat, že my rodiče taky nejsme roboti, taky jsme líný a spousta věcí nás nebaví a nechce se nám dělat, ale je potřeba je udělat (souvisí s prvním bodem - musí vědět, proč se to má udělat) --> jednou jsem "zastávkovala" já, bez ohlášení předem jsem nevyprala, nenakoupila, neuvařila večeři..
.. s naprostým klidem jsem na otázku "kdy bude večeře" odvětila, že nevím, že se mi dnes nechtělo nic dělat - děti samozřejmě pochopily
Stále bojujeme, lenost je mrcha a navíc někdo holt tu všímavost k bordelu nemá a v hlavě je plno jiných věcí než že by bylo potřeba učesat vlasy...
Jo, ty vlasy jsou jediný, kdy jsem selhala v důslednosti. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi to stane. Ale nemám to srdce mu je ostříhat, vím, že by si v krátkých připadal jak pitomec. A hrozby nezabraly, myje si je a češe se většinou jen na připomenutí :-(. A to mu na nich fakt záleží. Taky nevím, co s tím.