Co s dítětem, které bylo vždycky pomalejší (dohánělo to inteligencí), ale po přestupu na druhý stupeň prostě nestíhá? Nestíhá si psát zápisky (dodělává poctivě o přestávkách), nestíhá vypracovat písemky, takže z nich má významně horší známky než odpovídá vědomostem...
Pokud PPP uznává všemožné poruchy učení a doporučuje s dětmi pracovat tak, aby zvládaly, má smysl s pomalým dítětem zajít do PPP, aby dostalo štempl, že prostě potřebuje, aby ho učitelky nechaly písemku dopsat? (Domluva s učitelkami vázne, daly mu špetku víc času než dřív, dítěti to ale zdaleka nestačí, učitelky argumentují, že ostatní děti tempo stíhají.)
Dítě není lempl, nefláká se, není roztěkané a zírající co kde lítá, jen je prostě opravdu čistě pomalé. Je pomalé i doma, tlak aby zrychlilo ho stresuje a vyvolává výbuchy paniky a pláče. Pod tlakem a popoháněním panikaří a zmatkuje, nezvládá se soustředit ani na primitivní úkony, místo zrychlení se zasekne úplně, cítí se zoufale a trpí.