Dneska už neopakuji, už se podařilo "vycvičit" a přesto občas selže výcvik. Donutím je to udělat.

MMCH, občas mi chystají past na slony. Máme chodbu vchodovou zároveň průchozí z místností do místností, nechají-li uprostřed dvoje boty velikosti 43-44, je to o zabití. Poslední dobou, když opomenou, ještě do bot s gustem kopnu... minule zakopl potmě jeden, poté druhý.. Zvláštní, od té doby jsou boty v botníku. Pokud zapomenou, ráda si to zopakuji.

Atd. Nemáme vyprané oblíbené tričko, nebylo ve špinavém prádle.. a jedno s druhým.
Už jsem jim taky tašky vyhodila ven na zahradu... bylo mokro, museli si je umýt.

Taky mám jen jedny nervy, ale vcelku se to vyplatilo. Já nemám hlas na zpívání a neumím ani křičet, tudíž jen "přeskakující deska", nebo podobná trestná výprava.