Tohle je strašně nefér. Když jsou spolu dva lidi třeba padesát let, tak se postupně na situaci smrti připravují, mají podporu v dospělých dětech, dospělých vnoučatech.
Byli jste dost aktivní, cestovali, jezdili na dovolené, tak snad si aspoň něco Adámek třeba zapamatuje
Napadlo mě, do budoucna, že by mohlo být hezké mít někde zapsané vaše vzpomínky. Třeba za pár týdnů, měsíců...postupně sepíšeš všechny maličkosti, na které si pamatuješ, všechny dovolené, narozeniny, snídaně v posteli. Sice ti to srdce zlomí, nebudeš na písmena přes slzy vidět, ale někdy hodně pomůže se vypsat, když člověk nemá sílu mluvit. Jednou přijde doba, kdy si kluci rádi přečtou, co všechno s tatínkem zažili, jaký byl skvělý, jak moc je miloval.