takoví jsou i tady
o tom psychickém vycucnutí nebo doražení - měla jsem to pokaždé, když jsem jela od kartářky (která prostě viděla do situace, v které jsem tenkrát byla), prostě jsem to nechtěla vzít na vědomí, nechtěla jsem si některé věci sama sobě přiznat
no časem se ukázalo (nebo mi došlo nějakým vývojem), že bohužel-bohudík měla pravdu, začla jsem vidět věci i z jiného úhlu ; taky když jsem dřív chodila na rodinku do diskuse "miluji ženatého muže", někdy jsem byla na sračky, ale paradoxně mi to umožnilo vidět situaci i z jiných stran, někdy dokonce z té protilehlé
jenže na to si každý musí přijít sám, nijak se to nedá uspíšit, a když to ten člověk k sobě nechce pustit a má nějaké obrany a nechce se vzdát toho, na čem nějak lpí, co nějak tvoří jeho dosavadní identitu, tak prostě chce to svůj čas...