Přidat odpověď
Dcera si prosadila, ze chce hrat na housle. Ja jsem byla velmi skepticka, pripada mi , ze vyuka na housle je tezka a dlouho trva, varovala jsem dcerku, nabizela jine alternativy, nedala si rict. Ted, asi po ctvrtem tydnu doma breci, ze uz na housle nechce, nejde ji to a ted je ve stresu, ze o vikednu nestihla cvicit - byla na soustredeni. Uklidnuji ji, ze ji napisu omluvenku a ze budeme spolu cvicit, i kdyz ja tomu vubec nerozumim. beru to ale jako zivotni lekci, ze ted to musi prekonat a alespon pololeti dochodit, musi se naucit, ze po prvni nesnazi to nemuze vzdat. Muj muz mekota by klidne rekl, at se na to vybodne uz ted, cimz me desne stve. Jak to vidite Vy? Podotykam, ze dcera chodi do pate tridy, neni mrnous.
Předchozí