Já myslím, že tím kratším koncem se nemyslí těhotenství jako takové, ale fakt že celou váhu jeho ne-existence nese žena. Pokud bude těhotná, to ona bude dítě devět měsíců nosit, pak rodit pak kojit atd. Pokud otěhotní nechtěně může ji takové těhotenství dostat do úzkých finančně nebo sociálně (případně oboje), a pokud půjde na potrat bude to zase ona kdo primárně ponese důsledky toho rozhodnuti.

Takže jsme zase u toho, spát jen s tím, s kým je pravděpodobné, že na případný vývoj situace budeme dva, což se ale v realitě nakonec ukáže až to prijde.

Pořád mi z toho ale vychází, že kromě vědomí, že osud si jde stejně svou cestou, a žádná antikoncepce není 100%, je pořád lepší sama vědět co chci a nechci a řídit se podle toho. Protože kratší konec.