Sama jsem ráda, že mě naši na brigády chodit nenutili. Mohla jsem tak věnovat čas mimo jiné tomu, co bylo potřeba, akorát mi za to nikdo neplatil. Na bronťárnách jsem odpracovala dost hodin na to, abych věděla, čím se určitě živit nechci, a přitom jsem byla ochotná do toho jít opakovaně, protože mě to bavilo s těmi lidmi a prostě to byla práce, která měla smysl.

Takže o prázdninách jsem rodiče nijak nezatěžovala, doma jsem skoro nebyla.

Ve školním roce jsem doučovat musela, abych studovat mohla. Na poráci v oboru ale fakt nebylo kdy, byl problém sehnat i jen asi dva týdny povinné neplacené praxe.