No, já za součást dospělosti beru to, že potomstvu neorganizuji život. Dokud studují, živím (mám ostatně vyživovací povinnost) v míře naší životní úrovně. Necpu je do brigád, je na nich, jak si zorganizují čas, samy (moje holky) mají představu o našich finančních možnostech a dokáží bez mých zásahů zvážit, co (jestli) jim stojí za jakou námahu.

Kdybych měla dítě, co se není ochotno hnout z domu, nějaké burcování k aktivitě bych řešila. Mé dosti aktivní dcery už si na střední volí druhy aktivit samy, samy taky rozpoznávají jejich smysluplnost, finanční i časovou náročnost a přínosy (včetně aspektu zábavy).