Všimla jsem si, že hodně rodičů se tím skoro jakoby chlubí, že jejich dítě má tolik kroužků, že vlastně nemá žádné osobní volno. : "Ta naše Janička toho má tolik, chodí na klavír, do sboru, na tancování, na keramiku, na gymnastiku,...a když vidím jiné děti jak se jen tak poflakují"

Já mám tendence si to vztahovat na sebe a docela si pamatuju jaký jsem byla dítě a jak jsem které věci prožívala a když si jenom pomyslím že bych byla někdy v kůži Janičky, tak mě polije studený pot.

Ale jak říkám, každé dítě je jiné.