jentakj,

tak tohle si z dětství nepamatuju ani náhodou.

Každej jel na sebe, ať už ve městě nebo na vesnici, kam jsme jezdili na prázdniny.

Neexistovalo, aby si děti něco organizovaly samy, akorát když nebylo zbytí, tak nás nechali na té chalupě samotné si vařit a hlídat mladšího sourozence kamarádky. Když toho sourozence rozbolelo bříško a my se bály, že to je slepák, tak jsme šly poprosit souseda, který měl auto, jestli by nás neodvezl do cca 8 km vzdáleného městečka k rodičům té kamarádky. Poslal nás s tím kamsi a nikam nás neodvezl (naštěstí to slepák tehdy nebyl).

Takže já bych si tu dobu rozhodně neidealizovala, vždycky je to o lidech, a mě nijak nemrzí, že naše děti se někde bezcílně nepoflakujou, to radši ať pařej na kompu doma.