Naštěstí se moje děti dopravují samy. Nejstarší jezdila 20 km do okresního města do ZUŠky od 2. tř. Na cestě mezi nádražím a ZUŠ má ségra obchod, takže v případě problémů mohla jít tam. Neměla ani mobil.
já si totiž nějak nedovedu představit práci, kterou vykonávám dostatečně kvalitně někde v kavárně. ani to psaní. Jo, v pubertě a postpubertě jsem psala básně a kreslila na veřejnosti, ale už tehdy jsem věděla, že tohle není kvalita, ale exhibice. Dobře na to zabírali intelektuálněji zaměření hoši. Představa, že si někde navrhuju nebo dělám střihy, případně šiju v kavárně (přitáhnu průmyslový šicí stroj vážící metrák a dám se do toho). Tím chci říct, že něco se dělat dá kdekoliv- např. odepisovat na maily, ale většina lidí takovou práci nemá. Já si můžu tak načrtnout nějaký nápad, nějakou inspirativní kresbičku, kterou pak pořádně v klidu rozvedu do více návrhů a z toho pak vyberu to nejlepší.