Persepolis,
můj otčím bohužel je zlej člověk. Taky proto skončil sám, bez rodiny, bez přátel. Nikoho nemá, protože se s nikým nesnese. Momentálně zůstal na krku ségře, která je z něj na prášky a už se mi několikrát za svého otce omlouvala, když poznala, jaký je.
Jenže o něj fakt nejde, on je prostě zlý, sebestředný debil.
To, že ho matka nechala, aby mne řezal a urážel mne, protože o něj "nechtěla přijít", mi přijde horší. Jasně, on taky časem začal být hnusný i na ni, tři roky to snášela, aby ségru "nepřipravila o rodinu", ale po tom výstupu, kdy mne skoro zabil a chtěl ztlouct i jí (spaly jsme pak u sousedky, matka z něj měla asi poprvé v životě fakt strach) zřejmě pochopila, že jde o život. Její, primárně.