Asi nejsem jediná, kdo z téhle diskuse v noci nespal. S Termix jsem si ještě dopoledne psala na diskusi o termixu, vzpomínala, jaký měla v dětství nejradši...

Přemýšlela jsem o svých spolužácích, probírala jsem ty vyložené outsidery a uvažovala, zda někdo z nich na tom mohl být tak špatně a cítit se tak strašně...doma peklo, ve škole posměch, od učitelů maximálně napomínání, aby své problémy neventilovali...to, jak T učitelka řekla, že o tom, co se děje doma, nesmí nikde mluvit, mě dorazilo...vědomí, že jsme jako kolektiv možná někomu ubližovali a nepomohli (byť jsem byla spíš také outsider a nepatřila jsem k vůdčím typům, které ve třídě vládly a konaly).

Obdivuji vás, které jste se z takové hrůzy dokázaly vyhrabat!