Ja vim Lisko. Myslim, ze tomu Ruth jenom nerozumi..

Jinak si vzpominam na jednu z prvnich schuzek na psychoterapii (na prvni jsme se na sebe navzajem jenom zdvorile usmivali ;)..Proste sem prisla, dostala otazku a zacala brecet. Psycholog mi hodinu podaval kapesniky..a ja pak zase odesla.

Sem mu ale vdecna, kdyz mi jako prvni ze vsech rekl, ze mam plny pravo se na otce zlobit..je to normalni a prirozena reakce. Tak sem se poprve v zivote zacala zlobit, zaplakala si nad sebou..a ke konci proste zjistila, ze uz me to neboli. Proste se to stalo..uz i rozumim tomu proc, kdo reagoval z jakych pricin.

Dneska uz nemam nejmensi potrebu svoje detstvi nekde resit..to je myslim stav, kteryho s Termix taky jednou dosahnete.<3 <3

..ale pokouset se odpustit mi teda jako cesta fakt neprijde..