Jako malá jsem se na pionýráku dohadovala s věřící holkou o Bohu a neskutečně mě iritovalo, když jsem se ptala proč, že mi odpověděla, protože to tak prostě je. A když jsem jí prosila, aby si zkusila představit, že Bůh není, tak na mě koukala jak z jara a že to přeci nejde, to bysme tu přeci nebyli!
Tenkrát jsem to taky vnímala jako drzost.