a pořád nevím, v čem si protiřečím.

Myslím, že to, jestli člověk buď uvěří nebo ne, těžko může ovlivnit rozumem, asi jako se nemůže na povel zamilovat. Buďto tedy bude Boha hledat, protože bude mít tu potřebu, nebo ne, ale přijde mi vypočítavý si říct "já teda jako teď nevěřím, ale v životě jistě přijdou chvíle, kdy mi bude ouvej, a v takovým případě je výhodný věřit, tak já se trošku posnažím, abych toho Boha našla dřív a až to přijde, tak aby mi pomoh". Vždyť to takhle snad ani nejde.