Ty,jo, to je drsný. Neviděla jsi ani, jak mu píšou jméno na tělo atd., aby sis to mohla racionalizovat, že to je O.K. (je asi jasný, že ty tvoje pocity byly nějaká forma poporodní deprese nebo psychózy)?
Já jsem měla naopak trochu opačné pocity těsně před porodem (byla jsem přijatá do nemocnice na vyvolání druhý den, nakonec se tam porod rozběhl večer sám), kdy jsem si najednou byla jistá, že ať porodím cokoliv (vzpomněla jsem si na ten film Otesánek se Žilkovou), tak to nikomu nedám a budu se o to starat (do té doby jsem byla přesvědčená, že nějak hodně postižené dítě bych byla schopna v porodnici nechat nebo později dát do ústavu atd., přišlo mi to tak nějak rozumné) ... No, dítě bylo zcela O.K. a moje pocity taky, přestože mi ho po porodu nechali jen chvíli a pak ho dovezli až po několika hodinách ...