jo a jinak tuhle na mne měla má dcera (18) dost úporné otázky ohledně víry. snažila jsem se jí odpovědět, ale nestačilo jí to. nakonec jsem jí řekla něco ve smyslu, že ty otázky, které má, jsem já sama nikdy řešit nepotřebovala - řešila jsem úplně jiné (a odpovědi jsem dostala). a že každý tu cestu k Bohu máme jinou, protože každý z nás jsme jiný. a že tedy potřebuje ona sama najít své odpovědi, sama potřebuje hledat Boha, pokud tedy chce. pro mne osobně bylo také důležité dojít k tomu, že nikomu, ani vlastním dětem, žádné odpovědi nedlužím. tož tak.