Tví blízcí se od Tebe mohou z nějakého důvodu odvrátit, a to by pak ateista byl spíš nahranej, ale věřící to myslím mají tak, že i kdyby se od Tebe odvrátili všichni (třeba proto, že by se z Tebe stal alkoholik, feťák, zločinec), tak Bůh Tě bude mít rád i tak, že prostě nikdy nepřijdeš úplně o všechno. COž věřím, že může být dost posilující.

Co vidim kolem, vzdycky se najde nekdo, kdo se "ode mne" neodvrati, zrovna jako ja se neodvratim od druhych, u kterych citim, ze potrebujou pomoc. V tomhle pripade je mi skutecne desne lito, ze verici se nemuzou na svoje okoli spolehnout - treba jsme mela podobnou diskuzi o svobodnych matkach. V dnesni dobe. Odsuzovat holku, ktera prijde do jineho stavu a verici ji odsoudi, nebot neni vdana, zadnou pomoc ji neposkytnou, a odsoudi ji, kdyz jde na potrat. Neco takoveho je pro mne uplne absurdni - na co teda toho boha maji, kdyz nejsou schopni se divat na sveho "blizniho" s pochopenim a toleranci? (=vim, ze tahle diskuze neni o tomhle, tohle je jen maly dilek toho, co mi na vericich vadi. At si s tim svym bohem vnitrne povidaji, kolik chteji, ale to, co je podstata nemuze byt omezovano nejakym cirkevnimi pravidly).