Já jsem po porodu starší dcery přijala celý osmilůžák (tedy dcerušky narozené tam ležícím maminkám), jelikož jsem tu svou nebyla schopna poznat (vozily se tehdy ještě jen na kojení). Vždycky jsem nadšeně chňapla nějaký dítě a už jsem se rozplývala, dvakrát to bylo úplně cizí.Takže spíš smích a pohoda.

Ale měla jsem období horšího ztotožňování se se synátorem, vlastně celou základkou se to táhlo, nebyl tak mimořádný, jak se mi jevil po porodu
Chci tím říct, že bych ty hodiny a chvilky(pocity při nich), když je dítě nové, nepřeceňovala,.