Cinnamon, "Asi by mě mrzelo, kdyby si na moje narozeniny mí nejbližší vůbec nevzpomněli v den D, ale jestli pořádám oslavu o týden, nebo i pár týdnů později, to je mi celkem jedno." to mám úplně stejně,
"Pro mě je setkání s blízkými vyváženo hromadou práce, žádná nedočkavost nebo velké těšení se mě neprovází. Jo, kdybych měla narozeniny ve stylu "den v lázních a večeře v podniku", to by bylo něco jiného... ale to se mi opravdu nestává. "

- no, kvůli tomuhle žádné větší oslavy vlastních nar. nepořádám. Ale nedávné kulatiny se mi podařily zhruba tak, jak píšeš ("den v lázních..."). Prostě jsem si o to řekla, a jen mírně zorganizovala, a moje narozky byly přesně tak, jak mi bylo nejmilejší: společně nejbližší rodina a nejbližší přátelé (cca 10 lidí dohromady, všichni se dlouho znají, dobrotu to tedy dělá), vybrala jsem místo, kde to mám ráda (velkou oddílovou chalupu na samotě na horách), program, který mám ráda (běžela jsem závod po horách s doprovodem manžela, a zbytek víkendu kecala jedla pila s blízkými), děti (dospělé) jsem požádala o zajištění občerstvení, o přátelích jsem věděla, že určitě něco dovezou (vždycky to tak děláme i u jiných akcí), a zbytek jsem nechala na "pozvaných" - ovšem defacto tvůrcích akce.

Ovšem člověk se musí odhodlat to udělat: požádat o to, co chce, říct, jak si to představuje. Bližní obvykle rádi udělají radost, pokud vědí jak