ó děkuji, arbitr skromnosti a morálky, to už jsem skoro jako Petronius (akorát bych teda nechtěla dopadnout jako on)

Jinak nevím, jestli si to s tou mou skromností vykládáte správně - Liška má pravdu, že rozhodně nejsem asketa, taky mám ráda hezké věci a dobré jídlo a příjemné zážitky, ale když to z nějakého důvodu nemůže být, tak to vcelku bez lítosti oželím (jasně že jen do určité míry, kdybych měla mít třeba studenou vodu ve studni a kdybych chtěla teplou, musela bych si ji ohřát na kamnech, tak by se mi to taky zajídalo), protože si myslím, že čím míň toho člověk potřebuje, tím je svobodnější, jak fyzicky (nemusí dělat věci, které se mu příčí, jen proto, že na něco chce peníze) tak psychicky (není neustále naštvanej, že na něco nemá prachy, případně se tím nenervuje).

A taky považuju za důležitý neztratit schopnost radovat se z věcí, které nestojí nic nebo jen velmi málo, tak jako to umí většina dětí. To vůbec neznamená, že by se člověk měl zříkat obrazně řečeno oběda v přepychové restauraci, pokud má tu možnost. Ale spíš že pokud už to bude mít nastavené tak, že nebude schopen si vychutnat nic jiného, než ten oběd v přepychové restauraci, a když se stane, že bude mít k dispozici jen kus domácího chleba se sádlem, tak už mu to bude moc sprostý a bude nad tím ohrnovat nos a vyžadovat jen tu restauraci, tak má problém a podle mě naprosto zbytečnej.