"Protože i když nic nechci a vše si koupím sama a všem to nehlas říkám, byla bych hodně zklamaná, kdybych skutečně nic nedostala."
Mně tyhlety tanečky nejdou moc do hlavy. Ráda lidi kolem sebe respektuju, takže když někdo nahlas říká, že nic nechce a vše si koupí sám, neřekne mi žádný tip na dárek, ale pak se ukáže, že vlastně kecal a že se naštve, když nic nedostane... to je na mě moc složitý a ať se s tím jde s prominutím bodnout.
Nemám problém s tím, když někdo řekne "udělalo by mi radost to a to", mu to koupit a mít tu radost s ním. Když mi někdo řekne "nic mi nekupuj", tak s tím taky nemám problém, protože to beru tak, že když to říkám já, tak to myslím VÁŽNĚ a nehodlám lidem plést hlavy.
Ten přístup, kterej popisuješ, považuju za těžkou manipulaci (nejen že dotyčný neříká věci na rovinu, ale výslovně říká, že něco nechce, ale přitom od svého okolí očekává, že vycítí, že to tak nemyslí a že vlastně něco chce) a to nesnáším. Myslím, že bych se zachovala podle vysloveného přání - pokud by bylo upřímné, bylo by to v pořádku, pokud by se jednalo o manipulaci, tak bych se dobře bavila pohledem na manipulátorův protáhlý obličej, kdyby zjistil, že bylo zcela beze zbytku vyhověno tomu, o co si výslovně řekl.