upřímně, od první třídy jsem čekala:
- že bude známkování prvňáků děti spíš motivovat než strašit? Ona z té první jedničky ani neměla radost :o( a když jsem jí přesvědčila, jak je to vlastně super pocit, že dostala jedničku, tak teď, když dostala trojku, už jí o tom přesvědčovat nebudu. Řekla jsem jí, že je mi jedno, jaké známky dostane, že důležité je, aby se naučila číst a psát.
Takováhle motivace by mi nefungovala ani u psa.
- že mi učitelka nebude předkládat učivo, které mám místo ní dítě naučit
- že mi dítě nebude chodit domů s tím, že nepochopilo zadání příkladu (ale hlavně, že paní učitelka spočítala, že udělalo čtrnáct chyb)
a podobně
Nebudu se divit, až se moje dítě nebude chovat k učitelům s úctou.