Monty,

snadno, ve smyslu "bez zbytečných tahů, kudrlinek".

Všechna písmena se skládají jen z několika málo prvků, které se děti opravdu naučí snadno.

To, že výuka psaní trvá tak dlouho souvisí s tím, že se děti učí teprve ta písmena posnávat, učí se je spojovat do slov (ne že by to byl problém pro ruku, ale té hlavě to někdy trvá), do vět. Učí se přepínat mezi tiskacím a psacím písmem, učí se rozlišit, jak zaznamenat různou délku hlásek...

Samotné napodobení tvarů tvoří jen malou část výuky psaní.

My jsme měli písanku jen v první třídě, letos už máme jen sem tam připomenutí nějakého písmena pro upevnění správných nebo pro případné napravení nesprávných tvarů. Psát se dítě naučí tím, že píše. V první třídě to zpomaluje ještě nezvládnuté čtení a slabší grafomotorika. V druhé třídě zase to, že už přibývá dost dalších požadavků a tak některá méně používaná písmena děti i zapomenou. Proto ještě i ve třetí třídě má smyl se tvarům písmen samotných věnovat, připomenout, docvičit.

Ale ani klasické písanky pro druhou a třetí třídu nemají na každé písmeno víc jak 2 řádky, zbytek prostoru už patří k procvičování těch dalších psacích dovedností, případně k užívání psaní (tvořivé psaní, sloh). Stovky stejných písmen se nepíšou ani v té první třídě.....vždy tak 3 řádky, pak už slabiky, slova, věty.