mají bednu starých panenek, dřevěné kostky, člobrdo. Já vzpomínám na takovou plastovou píšťalku ne tvaru ptáčka, co se do ní dala voda a ptáček švitořil. A na plechovou zebru a lunochod (ten jsme se ségrou rozmontovaly na elementární částice, nejlepší byly kuličky z ložiska), mladší ségra měla velkou chodící a mluvící pannu, která chodila jen velmi krátce- ještě, když byla schovaná u babičky ve skříni, jsem ji objevila a s kámoškou jsme ji operovaly, abysme odhalily, jak to funguje. Brzy z ní zůstal jen takový malinký gramofonek a pár desek s básničkama. Jedna byla Spadla moucha do komína a další Má naše kozička dlouhý vous. Další už si nepamatuju.