Naše babička ne horory, ale s oblibou mámu štvala tím, že nám říkala či zpívala texty lehce nahlodávající její poněkud prudérní katolickou výchovu. Oblíbená byla zejména průpovídka "V Holomóci na placi, leží panna v legraci." (teda dost nás zajímalo, cože se tím míní)a pak jakési prvorepublikové písničky:
"Viděl jsem Helenu v bazénu náhodou,
závrať jsem z toho měl,
co jsem zřel nad vodou..."
a
"Ta Maiselova ulička,
úzká je a maličká,
ta slyšela moje vzdechy,
když jsem smuten bez útěchy
pro tě vzdychal, Recho má.

Vzala jsi si rabína,
při něm život zhasíná,
v Talmudu on v noci čítá,
na lůžku když vášeň zmítá
tělo tvoje, Recho má."

Později jsme je dohledali v babiččiných starých notách, ale už si nepamatuju, jak ubohá Recha skončila , ale to, jak se máma vztekala, že to není vhodné pro děti, mám před očima dost živě. Asi chudák nevěděla, jakými prostonárodními skvosty mě zásobovala chůva - "Sedi mucha na stěně" patřila stopro mezi mých top ten.