Nat,
tak ale primárně si přece nehledáš chlapa podle věku...
Když mi bylo osmnáct, dvacet, tak jsem z představy stejně starého kluka měla osypky, protože kolem mne byla samá telata, co se zajímala jen o motorky/auta, sport a diskotéky; já si chodila do hospody povídat s plešatejma a pupkatejma intelektuálama 60+. Jen povídat, samozřejmě, zas na cokoli jinýho byli už moc starý.
Pro mne byla ta inteligence a určitý rozhled vždycky důležitá, neumím si představit být s někým, kdo je sice hodnej, slušnej, zodpovědnej atd., ale mluvit je schopnej max. o tom, jak to Sparta zase posrala a jak Jarda v práci strčil ruku do lisu. A bohužel i spousta vzdělaných chlapů má ten obzor úzkej (nejen chlapů, ale teď mluvíme o nich), vyznají se ve svém oboru a nic víc je nezajímá.
Mám manžela skoro o sedm let mladšího, naprosto neplánovaně, já nejdřív ani nevěděla, kolik mu je... ale nějak to není v ničem poznat, on je mentálně daleko starší než já. Podstatný ovšem je, že má všechno, co jsem tak nějak od partnera chtěla/očekávala, až tak, že z něj mám komplexy, protože sama rozhodně ideální partnerka nejsem.